Věčné tvoření (několik tweetů)

Pár úvah o tvorbě.

1

Samota je zkrátka lidským údělem, a tak jsem nikdy nespoléhal na to, že mi s ní pomohou jiní lidé, protože vím, že mi nikdo skutečně pomoct nemůže. Osamělý jsem už přes dvacet let, a tak jsem se dávno naučil, jak se zabavovat sám. Veškerou energii si dokážu zajistit sám. Nejsvobodnější a nejsilnější člověk rozhodně není ten, kdo nikdy nepocítí samotu, ale ten, kdo ji přijme a dokáže se s ní spřátelit.

Existuje samozřejmě i jiný druh samoty – ta z hlubin vesmíru, kterou už nikdy v životě nechci zažít. Zažil jsem ji jen jednou, a od té doby si přeji být jen blíž a blíž k lidem. Naštěstí vím, že už se s takovou chvílí nikdy nesetkám. Ten okamžik se navždy ukotvil v jedné z časových os a pro mě je to svým způsobem věčnost.

2

Jako pravda i lež, jako sen a klam. Elektrické signály se proplétají složitými nervovými drahami. Pokaždé, když si člověk vzpomene na minulost, často si některé vzpomínky pozmění, a mozek se tak nenápadně, ale postupně přetváří. Svou minulou existenci vnímáme ve skutečnosti skrze vzpomínky. Z tohoto pohledu, jsou naše minulá já skutečně navždy ukotvena v historii? Spíše ne. Oni a naše současné já dýchají společně napříč všemi prostory a dimenzemi.

3

Boj je věčný, vzdor je věčný a potíže jsou také věčné. Proto je kolísání stavů naprosto normální. Růst znamená i částečné rozbití a znovuzrození. Pouze smrt a nikdy nerůst mohou přinést trvalý klid.

4

Cítím, že můj život je cestou za krásou: nádherné nejvyšší teorie, krásné osobnosti, malebná krajina, lahodné jídlo… Krása se skrývá v pomíjivých okamžicích i ve věčnosti, v obyčejnosti i velikosti, v realitě i iluzi, v dobru i zlu, v podřízení i vzdoru. Pokud ji dočasně nenajdu, pak se budu sám formovat a tvořit svá vlastní díla. Jsem pozorovatel, obdivovatel i tvůrce.

5

Velká skupina lidí se horlivě snaží předat dál svou biologickou DNA, zatímco jiná, menší skupina, chce předat dál DNA své duše. Tvorba je cestou k dosažení nesmrtelnosti. Díla jsou věčnější než naše tělesná schránka.