Ahoj 2019

Na Weibo jsem narazil na neuvěřitelně nápadité a roztomilé verše. Úplně mě to uchvátilo! Takže takhle se dá taky psát poezie? Chci se to naučit!

Na Twitteru jsem zase objevil díla mladého japonského malíře. Ať už jde o vizuální stránku, emoční hloubku nebo samotnou představivost, všechno je to prostě ohromující! Taky bych si přál zkusit vyjádřit na plátno obrazy, které mi tančí v hlavě!

Před pár dny jsem se díval na Star Trek a narazil na klingonštinu. Je to jazyk, který tvůrci vytvořili speciálně pro mimozemšťany v seriálu, a dokonce k němu existují klingonské titulky! Klingonských slovníků se už prodalo přes 250 tisíc, vyhledávač Google má i klingonskou verzi a Duolingo dokonce nabízí kurzy tohoto jazyka. Říkal jsem si, že dotáhnout sci-fi fenomén takhle daleko je prostě boží! Chci se ji naučit!

Poslední dny sleduji ‘My Brilliant Friend’ a naprosto mě uchvátil Lilin charakter. Obdivuji jejich křehké přátelství a italský jazyk mi zní tak nádherně, že se ho chci naučit!

A takovýchto věcí je spousta! Tohle je zkrátka můj běžný život – každých pár měsíců mi to otevře dveře do nového světa.

I když většinu času trávím sám, nikdy nepociťuji nudu ani osamělost. Proč? Protože zajímavých věcí je prostě tolik! Ke všemu neznámému okamžitě pocítím zvědavost, touhu vyzkoušet to, pochopit to a naučit se všechno, co mi připadá „cool“.

Samozřejmě, moje definice „cool“ se od běžných lidí trochu liší. Podle mě je „cool“ prostě všechno, co mě baví a co mi připadá zajímavé. Například mi připadají „cool“ lidé, co hodně čtou, ti, co píší básně, lidé, co umí namalovat krásné obrazy, co dokážou pořídit úžasné fotky, co tvoří skvělé filmy a seriály, co napíší spoustu vynikajícího softwaru, co přicházejí s originálními názory, co se nebojí svobodně vyjádřit své myšlenky, a ti, co se odváží vyzvat autority. Možná si to ostatní nemyslí, ale já si myslím, že jsem „cool“ i já sám.

Když jsem nastoupil na univerzitu, byl jsem plný nadšení. Postupem času, pod vlivem prostředí, mechanického učení profesorů a nesmyslných administrativních nařízení, se však mé nadšení postupně vytrácelo, až zmizelo úplně.

Můžu naprosto nezodpovědně prohlásit, že běžné čínské univerzity jsou místa, kde se potlačuje studentská zvídavost a nadšení pro učení. To není vzdělání, to je jen jiné místo, kde se pokračuje v řízení a kontrole. Když jsem viděl, jak se takzvané přední čínské univerzity zachovaly po událostech, jako byla ta šenjangská na začátku roku, když jsem viděl, jak Pekingská univerzita potlačuje své studenty, kteří se odvážili postavit za práva dělníků, a jak zakazuje marxistické spolky, pomyslel jsem si: „Ha, takzvané prestižní školy nejsou o nic lepší, je to tam stejně zkažené.“ Jakmile na akademické půdě, která by měla ze všeho nejvíce prosazovat svobodu a spravedlnost, není svoboda dovolena, byl jsem z takových škol hluboce zklamán.

V měsících po promoci, kdy jsem měl konečně dostatek času na to, abych se postavil sám sobě, jsem postupně znovu našel své pravé já. Vrátila se mi původní zvídavost, nadšení pro neznámé, touha objevovat a motivace zkoušet nové věci. Chci vidět širší svět a chci se vyjádřit.

Čas od času něco napíšu – z 80 % proto, abych se vyjádřil, a z 20 % pro komunikaci. Není to proto, abych byl originální nebo výstřední, ale spíš proto, že některé myšlenky, pokud si je nezaznamenám, mi neustále kolují hlavou den, dva, týden, dva, a dlouho se jich nemůžu zbavit. Chtěl bych komunikovat, ale zároveň se bojím, bojím se, že nebudu vědět, jak reagovat.

Myslím si, že sebevyjádření nemusí být svázáno s jednou konkrétní formou. Někdy používám slova, jindy maluji, fotím, zkouším psát poezii, a dokonce i programuji. V budoucnu bych se možná pustil i do natáčení krátkých videí – prostě chci své myšlenky sdělit tím nejvhodnějším způsobem, který je dokáže nejlépe předat. Nemusí to vidět davy lidí, ale alespoň pár diváků bych si přál.

Jako dítě jsem nikdy nedostával vysoké známky za slohy, nikdy jsem se neučil malovat a s fotografií jsem teprve začínal. Ale ani trochu se nebojím zkoušet nové věci, nebojím se, že se mi budou smát. Můj cíl je totiž spíše vyjádřit se, než se předvést. Abych byl upřímný, pro někoho jako jsem já – koho si nikdo nevšimne, dokud nepromluvím, někoho s extrémně nízkou „existencí“ – je už to, že mě někdo vůbec vidí, vzácnost. A právě díky této nízké „existenci“, bez výjimečného talentu nebo vzhledu, bez hromady přátel a neodolatelných večírků, bez zbytečné pozornosti, jsem získal větší svobodu než ostatní. Mohu svobodně jednat a myslet.

Sám jsem si koupil VPS a nastavil VPN, abych mohl vidět větší a fascinující svět. Studuji návody, jak si postavit blog, přidávat do něj malé funkce a zřídit si vlastní úložiště obrázků. Díky tomu mohu psát, co se mi zlíbí, aniž bych se musel starat o „citlivá slova“, mazání příspěvků nebo blokování účtu. Učím se datovou vědu, strojové učení a připravuji se na kariéru datového programátora. Počítače jsou univerzální nástroj – s nimi dokážu spoustu věcí, které dříve nebyly možné.

Chci vědět, jak funguje svět, proč je svět, který vidíme, takový, jaký je. Chci zjistit, jestli mimozemšťané skutečně existují a jestli se Musk opravdu přestěhuje na Mars. Zajímá mě, jak se formovaly různé kultury, jak se vyvíjely odlišné systémy, jakou roli hraje obchod mezi národy, proč dochází k válkám, jak vznikají černé trhy a proč bylo postavení žen po většinu historie slabé a často utlačované. Chci pochopit, proč lidé prožívají radost, hněv, smutek a štěstí, zda je povaha spíše vrozená, nebo více ovlivněná výchovou, jaká tajemství skrývají geny, proč existuje manželství a zda je manželský systém rozumný, proč existuje tolik sexuálních orientací, a co přesně se píše v knihách Foucaulta…

Zvědavost a touha vědět – to jsou mé hnací síly k životu. Proto chci žít co nejdéle, abych se toho dozvěděl co nejvíce.

Jsem ze společnosti velmi zoufalý. Každý den sleduji sociální zprávy a kromě smutku a vzteku nevím, co jiného mohu dělat. Proč tolik lidí stále trpí nespravedlivým útlakem, proč se ještě nedočkali spravedlnosti, která jim náleží? Proč může být lidská povaha tak zlá, proč mohou pít lidskou krev, jako by to bylo jejich právo? Proč ti, jejichž krev je z nich vysávána, stále proklínají ty, kteří ji pít nechtějí a vyzývají ostatní, aby ji také nepili? Proč jsou ovládaní trénováni k tomu, aby vždy mysleli z pohledu vládců? Jsem velmi smutný, jsem velmi naštvaný a stále chci znát odpovědi na tyto otázky.

Lidé jsou zkrátka souborem protikladů. Jsem ze společnosti zoufalý, ale přesto dokážu být plný vášně pro život a svět. Je to můj způsob, jak v tomto beznadějném prostředí udržet svou duši naživu a nenechat ji zemřít.

Internet je mýma očima i mýma nohama. Dokáže mě zavést na místa, kam se prozatím nemohu dostat, ukáže mi lidi, kteří září v různých koutech světa, a umožní mi poznat odlišné kultury a pocítit střet různých pohledů.

Sbohem 2018, Ahoj 2019. Doufám, že i v novém roce budu moci dál žít po svém, tak, jak se mi líbí.

{% centerquote %} Bojíme se jen toho, co neznáme. Čím víc víme, tím méně se bojíme. Lila, My Brilliant Friend {% endcenterquote %}