Můj názor na zákaz hry „Devotion“

Upozornění: Prosím o věcnou diskusi. Tým Red Candle se už za tuto kauzu omluvil a já se teď pokusím podívat na samotnou událost a zamyslet se nad ní.

Co se vlastně stalo?

„Devotion“ je nejnovější hra tchajwanského týmu Red Candle. Jen dva dny po vydání se objevila zpráva, že jedna pečeť ve hře údajně uráží národního vůdce. Tým se okamžitě omluvil a vyměnil inkriminovaný grafický prvek. Ve velmi krátké době se však rozproudila vlna veřejného mínění, která z původní pečeti vyvodila, že celá hra uráží Čínu. To vyvolalo masovou bojkotovou kampaň. Mnoho hráčů, kteří si hru zakoupili, se vrhlo na Steam, žádalo o vrácení peněz a masivně psalo negativní recenze. Nakonec byla hra během jediného dne zablokována na celém čínském internetu a Steam ji stáhl z prodeje v čínském regionu.

Má tým Red Candle zodpovědnost za tuto kauzu?

Zodpovědnost nepochybně nese, koneckonců, kdyby tam ta grafika nebyla, nic by se nestalo.

Udělal tým Red Candle chybu?

Myslím, že ne. V jakékoli demokratické zemi je zesměšňování národního vůdce povoleno a lidé si z něj dělají legraci denně, už si na to zvykli. Ten, kdo zmíněný prvek do hry vložil, nad tím zřejmě ani moc nepřemýšlel. Kdybychom se podívali na politické klima před pěti lety, lidé by se nad takovým „easter eggem“ usmáli, považovali by ho za vtipný a vůbec by mu nepřikládali váhu. I dnes na internetu najdeme nejrůznější žertovné memy, články, komentáře a podobně. Naše červené linie se den ode dne posouvají a utahují a tým Red Candle neměl povinnost zkoumat, kde přesně se tyto hranice nacházejí. Měli bychom se zamyslet nad systémovými problémy, a ne okamžitě obracet hněv proti vývojářům.

Co znamená „propášovat si do díla vlastní názory“?

Poprvé jsem se s tímto pojmem setkal/a v souvislosti s překladem děl jiných autorů, kde se jím označuje situace, kdy překladatel úmyslně přidává do překladu svůj vlastní výklad, někdy dokonce zkresluje původní význam. Celá hra „Devotion“ je přece originálním dílem týmu Red Candle, je plná jejich „vlastních názorů“, takže je absurdní mluvit o nějakém „propashování“ čehokoli.

Jde o urážku Číny?

Ve hře se maximálně objevil „easter egg“ s pečetí a urážka Číny je čistě jen výplodem přehnané fantazie. Vývojáři to už vysvětlili a omluvili se. Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Podobné scény se odehrávaly i během Kulturní revoluce, přesně tak, byla to „věznice slov“.

Ti, kdo si domýšlejí, že hra uráží Čínu, tvrdí následující: Du Meixin = srdce směřující k Americe Lu Gongming = občan Lu (narážka na občana pevninské Číny) Lu Xinshe = srdce pevninské Číny je kult Skóre 89 naznačuje jistou známou událost Svíčka 49 představuje rok 1949 1.10.1987~7.10.1987 naznačuje Den státního svátku

Ve skutečnosti si mnozí uživatelé internetu domýšlejí i toto: Du Meixin = dmx = velká hvězda Meixin = tchajwanská výslovnost pro „pověra“ Lu Gongming = tchajwanská výslovnost pro „jasná cesta“ Lu Xinshe = označení jako „X-společnost srdce“, „X-sdružení srdce“, „X-církev srdce“ jsou na Tchaj-wanu běžná Dvojciferná čísla jako 89, 49 se na Tchaj-wanu obvykle vztahují k roku Republiky (ROC), nikoli k našemu kalendářnímu roku. Protože rituál trval 7 dní a 7. října 1987 byl v ten rok Svátkem středu podzimu, kdy navíc došlo k polostínovému zatmění Měsíce. Nemožnost shledat se s rodinou během Svátku středu podzimu a rozpad rodiny je herní narážka. Zatmění Měsíce zároveň v náboženské kultuře tradičně značí velkou smůlu a příchod démonů a duchů; zvolení tohoto dne jako posledního dne rituálu také zvyšuje hororovou atmosféru hry.

Takže takzvané řeči o urážce Číny jsou čistě jen přehnanou domněnkou.

Je zesměšňování národního vůdce totéž jako zesměšňování celého národa?

Není. Každý den někdo nadává Trumpovi, cizinci se posmívají Američanům a Američané se posmívají sami sobě, a Američané to vůbec nepovažují za urážku celé Ameriky. Jednotlivec by neměl být symbolem státu, a to je jev, kterému se je třeba v budování moderních demokratických států co nejvíce vyhýbat. Nicméně v této kauze jsem viděl/a značnou část lidí, kteří právě s takovým postojem, po spuštění „spouštěče“ přepnuli do „šíleného režimu“.

Současné prostředí pro svobodu projevu se utahuje, ale nikdo nečekal, že se situace zhoršila až do takové míry. Tři dny po vydání měla hra velkou vlnu pozitivních recenzí, pak se někdo ozval kvůli pečeti, a následně si spousta lidí začala domýšlet nejrůznější narážky, cítili se uraženi, a nakonec to povýšili na národní úroveň, tvrdíce, že hra uráží Čínu. Okamžitě se rozjela masivní „bojkotová kampaň“, s příspěvky plnými nadávek, s nekonečným spamováním pod relevantními videi s výzvami ke stažení hry, s nájezdy na Steam, kde si lidé nechávali vrátit peníze a pak dávali negativní recenze, a nakonec byla hra během půl dne zablokována na celém čínském internetu.

Nebo možná prostředí ještě není tak špatné, ale míra autocenzury pod takovým tlakem dosáhla takové úrovně.

Mělo by se umění vůbec mísit s politikou?

Vždycky se najdou tací, kdo říkají, že hry/literatura/filmy/hudba a další umělecké formy by měly být „čisté“ a neměly by se do nich míchat politické prvky. Jenže umění se nikdy od politiky nevzdálilo a mnoho vynikajících uměleckých děl je s politikou úzce spjato. Umění by mělo mít tu největší svobodu, aby se mohlo plně vyjadřovat, včetně osvobození lidské povahy a politické kritiky. Na jedné straně se tvrdí, že umění by se nemělo zabývat politikou, na druhé straně politika svévolně zasahuje do umění (cenzura filmů, knih, her atd.), což je samo o sobě dost rozporuplné chování. Umění se může a mělo by zabývat politikou. Kritický přístup umění proniká k lidem hlouběji než obyčejné kázání, a umění by se mělo pokusit vlastní silou prolomit omezení, která jsou na něj kladena.

Další myšlenky

Diskuzní fórum „Devotion“ na Steamu právě prošlo dvoudenním „spamováním“, kde se nahromadily tisíce šílených příspěvků, a nyní se postupně zklidňuje. Z názvů je také zřejmé, že většina nově přidaných příspěvků jsou racionální diskuze, lidé začínají přemýšlet o příčinách a uživatelé internetu z obou stran průlivu začínají diskutovat o rozdílech v jejich politických názorech a podobně. Mnoho Tchajwanců zase uvádí, že zesměšňování vůdce nepovažují za nic vážného, například nadávky na Tsai Ing-wen od uživatelů internetu nebo médií jsou zcela běžné a už si na to zvykli. Naopak jim přijde trochu směšné, jak se lidé z pevninské Číny kvůli takové maličkosti tak moc rozčilují.

A pokud se vám hra nelíbí, můžete si osobně zažádat o vrácení peněz a dát jí špatnou recenzi, s tím není žádný problém. Nemůžete ale kvůli svým osobním preferencím nutit ostatní, aby dělali totéž, a zakazovat ostatním hrát. Je tento fenomén masivního, šíleného bojkotu a „spamování“ normální? Není to přehnané? A pokud není, co je za tímto šílenstvím špatně?

Měli bychom se zamyslet nad systémem a nad vzděláváním, to je to, co bychom měli dělat především.

Říkáte, že politika je vám vzdálená, a jelikož ji nemáte rádi, nechcete se na ni dívat. Ve skutečnosti je ale politika úzce spjata s vaším životem. Zjistíte, že seriál, který jste sledovali, byl najednou stažen; zjistíte, že váš oblíbený BL román je zakázán; zjistíte, že váš právě zveřejněný Weibo příspěvek byl smazán; zjistíte, že účet blogera, kterého jste dlouho sledovali, najednou zmizel; při hledání informací narazíte na text „z důvodu souvisejících zákonů a předpisů nelze zobrazit“; zjistíte, že vaše statečné jednání může vést k vězení; zjistíte, že mléko pro vaše dítě obsahuje melamin; zjistíte, že školka, kam chodí vaše dítě, má „tři barvy“; zjistíte, že právě podaná vakcína je prošlá; zjistíte, že vaši rodiče nakoupili spoustu doplňků stravy od Quanjianu; zjistíte, že jste se ocitli ve finančním podvodu a nemáte kam se obrátit; když chcete podat petici, zjistíte, že jste na černé listině a máte zakázáno cestovat rychlovlakem; zjistíte, že svět, který vidíte, je v chaosu, ale když zapnete televizi, všude vládne mír a chvála… Politika je ve skutečnosti součástí každého aspektu vašeho života, nemůžete se jí vyhnout. Politika není jen vláda, ale také právní systém, systém dohledu a všichni občané. Měli byste si také uvědomit, že politické vzdělání, které dostáváme ve třídách, je neúplné, ba dokonce zkreslené, a ty nudné pasáže, které se musíme učit nazpaměť, si nezaslouží být nazývány politikou. Smyslem tohoto odstavce je, aby lidé nepovažovali politiku za démona. Politika je vám velmi blízko a co můžete udělat, je naučit se dohlížet a uplatňovat svá občanská práva. Protože ti, kteří se v budoucnu stanou lídry v různých odvětvích, mohou být vaši spolužáci, a způsob, jak zlepšit prostředí, není jen dohlížet na ostatní, ale také se krotit.

Výše uvedené jsou jen mé neúplné myšlenky. Pokud máte co říct, vítám racionální komentáře, ať už souhlasíte, nebo nesouhlasíte.

Postskriptum: Zkoušel/a jsem čtyřikrát zveřejnit screenshot textu na WeChat Moments, ale nepodařilo se mi to. Ani po cenzuře slov „Devotion“ to nešlo, tak jsem to prostě vzdal/a. Přímé sdílení odkazu na blog je mnohem osvěžující.

Doporučené související čtení: Dvojí nejasnost kontroverze kolem ‘Devotion’: Smysl herního vyjádření a subjekt ‘uražení’ (Dopis čtenáře z „The Initium“, k přečtení je potřeba VPN)