Ahoj 2020

Konec roku sice zní trochu melancholicky, ale začátek toho nového mi vždycky dodá pocit naděje a nové energie. Proto své roční bilance vždycky nazývám „Ahoj XXXX“ – a tohle je už druhý příspěvek z této série.

V životě se spousta lidí snaží před něčím utéct – někdo od rodiny, někdo ze školy, jiný zase od přátel… Já jsem ale v uplynulém roce dělala hlavně jednu věc: snažila jsem se uniknout času.

Co jsem dělala tento rok? Jednoduše řečeno, nic jsem nedělala.

Tomu mému „úniku času“ se dá hezky říkat, že nechci jít s proudem. Méně hezky pak, že se flákám a jsem takový společenský povaleč. Nechci se řídit logikou, že „po škole se má hned jít do práce“. Potřebuji mít pocit, že svůj život řídím, a v práci nacházet i jiný smysl než jen vydělávání peněz. Jinak by mě proud času jen tlačil dál a dál, a to by mi jen spálilo veškeré nadšení pro život.

Letos jsem se přestěhovala do Chang-čou a začala jsem žít skutečně sama. Měla jsem spoustu nerušeného času jen pro sebe a konečně jsem měla příležitost se srovnat sama se sebou.

Během té doby se mi naštěstí podařilo najít si vzdálenou brigádu. I když jsem stále utrácela víc, než jsem vydělala (hlavně proto, že moje pracovní nadšení nebylo zrovna velké), byla to pro mě velká pojistka. Díky ní jsem si mohla užívat volné dny s čistým svědomím, i když jsem neměla stálý příjem. (Smích: A to, co mě doopravdy nenechalo umřít hlady, byl Alipay a JD Gold.)

Dny strávené o samotě mi připadaly jako důchod – všechno se strašně zpomalilo. Každý den jsem trávila celé hodiny přemýšlením nad hloupostmi, četla jsem, psala, kreslila, chodila na procházky. Povídala jsem si sama pro sebe na Twitteru a věnovala spoustu času rekapitulaci svého dosavadního života. Občas jsem se sešla s přáteli, domluvila si focení s neznámými lidmi. A vnímala jsem i střídání ročních období, každodenní proměny počasí.

Během sebereflexe jsem dospěla k velmi důležitému závěru: vždycky jsem si myslela, že mi chybí láska, a dlouho jsem si myslela, že si ji ani nezasloužím. Ale ve skutečnosti to tak není! To, že jsem se dokázala vyvinout tak dobře, být tak optimistická, sebejistá a plná radosti, muselo být způsobeno tím, že jsem vyrůstala s láskou. Dostalo se mi jí od rodiny, přátel, spolužáků, učitelů a dokonce i od mnoha cizinců. I když jsem nepotkala mnoho lidí, ti, které jsem potkala, byli vždycky laskaví a milí. Cítím se být nesmírně šťastná a za všechno jsem vděčná.

Cítím se plná síly,

a jak napsal/a na Twitteru uživatel/ka @wjianjvn: „Nejdůležitějším úkolem v životě je tedy znovu integrovat minulé životní zkušenosti, najít v nich důkazy lásky od rodičů a rodiny a být vděčný/á za péči a pomoc od ostatních. Takové zážitky tě mohou znovu vrátit do života plného spojení a lásky, díky nim znovu získáš sebedůvěru a pocit bezpečí, a pak se bezhlavě pustit do objevování smyslu a nejistot života.“

Myslím, že teď už se můžu posunout do další fáze.

Co chci dělat? Celý tento rok jsem si čas od času kladla otázky: Co doopravdy chci? Co je to, co doopravdy chci dělat? A minimálně po několik měsíců byla moje odpověď vždycky stejná: Nechci pracovat! (smích).

Mým konečným cílem je nepracovat. Hned potom je svobodná profese, pak práce na dálku a teprve nakonec klasická práce od devíti do pěti. Doufám, že jednoho dne se budu moct uživit i tím, že nebudu dělat „normální“ práci.

Vlastně jsem se letos ještě jedné věci držela: každý den jsem zveřejňovala „studené znalosti“ neboli zajímavosti. Až na tento měsíc, kdy jsem trochu polevila a vychází mi průměrně jedna za dva dny, předtím jsem aktualizovala denně a nikdy jsem nepřerušila. Dnes jich mám už přes 300. Jiné účty se zajímavostmi potřebují příspěvky od ostatních, aby udržely denní aktualizace, ale já to zvládnu sama. Proč? Protože zvědavost na všechno je prostě moje každodenní rutina!

Chci neustále zažívat nové věci, učit se všemožné užitečné i neužitečné znalosti a dovednosti. Chci si udržovat nekonečnou zvědavost, poznávat víc svět, ve kterém žiju, a naučit se milovat více lidí i více věcí – to je ostatně i význam jména Philo. A pokud se mi mimochodem podaří přinést radost a energii i ostatním, bude to pro mě to největší štěstí.

Také doufám, že budu moci pomáhat druhým. Chci, aby si víc lidí zamilovalo čtení a aby zažili radost z objevování poznání. Chci v lidech probudit zvědavost na neznámé věci, pomoci jim najít to, co milují, a znovu v nich zažehnout vášeň pro život. Chci, aby věděli, že na tomto světě je stále spousta zajímavých věcí!

Co můžu dělat? Je mi naprosto jasné, že nechci být jen kolečkem v soukolí. V práci potřebuji nacházet radost a smysl, a proto se chci stát tvůrcem obsahu.

Příliš obecné cíle nemají smysl. V této fázi je pro mě reálným cílem stát se video blogerem popularizujícím široké spektrum vědy a poznání. Formou animací bych chtěla popularizovat veškeré vědění – od humanitních a společenských věd po ty přírodní. To by jednak odpovídalo mému zájmu popularizovat vědu pro ostatní, a také bych mohla využít svou nekonečnou zvědavost a široký rozsah zájmů. Stále bych dělala to, co mě baví nejvíc, a navíc je to stav svobodné profese, po kterém toužím. Myslím, že taková práce by mi nemohla sedět lépe.

Jakožto velká prokrastinátorka nevím, kdy se mi podaří něco oficiálně vytvořit. Koneckonců, chci vytvářet velmi kvalitní obsah, který se bude měřit s těmi nejlepšími YouTubery. Momentálně jsem stále ve fázi doplňování detailů plánu, ale hlavní směr už je daný. Prošla jsem fází nejistoty a věřím, že budoucnost je slibná.

Dalším obrovským přínosem tohoto roku je, že se čtení z obyčejné zábavy stalo mým skutečným koníčkem.

Letos jsem přečetla celkem 65 knih, hlavně ze společenských věd. Doufám, že budu pokračovat v úsilí a ponořím se do více různých oborů.

To, co jsem si řekla loni, si letos posílám znovu.

Sbohem 2019, Ahoj 2020. V novém roce si přeji dál žít tak, jak se mi líbí (loni se mi to povedlo!).

{% centerquote %} Neupínej své srdce na věci pomíjivé, neboť i poté, co vymřou kmeny kalifů, Tigris bude dál protékat Bagdádem. Jsi-li bohatý, buď štědrý jako datlovník; a nemáš-li co dávat, buď svobodný jako cypřiš. Walden {% endcenterquote %}

Související čtení: Ahoj 2019